Přihrávky

Zakladatel basketbalu dr. Naismith usilovalo to, aby týmová práce byla strategickým ohniskem jeho nové hry, a tato jeho vize se naplnila. Šampionáty NBA  vyhrávají týmy sestavené z nesobeckých hráčů - srdcem i duší každého útoku je řízná přihrávka.

Pojetí hry není vůbec složité. Hráč s míčem hledá volného spoluhráče a přihrává mu s nadějí, že mužstvo pokročí vpřed. Dobré útoky NBA se rozvíjejí kolem rychlých přihrávek hráčů, kteří jsou v neustálém pohybu a kladou překážky soupeři, aby se ho zbavili.

Existují čtyři základní přihrávky. Přihrávka z výskoku omezuje dosah rozehrávačů, kteří se nestačí tak rychle natáhnout a odrazit míč. Jsou nejefektivnější v plném proudu hry. Přihrávka hrudníkem se posílá v přímé linii hráči ve volném prostoru. Baseballová dlouhá přihrávka se hází v přímé linii zpravidla někomu na rychlý brejk. Lobovaná přihrávka je vržena vysokým obloukem, obvykle přes rozehrávače k pivotovi, který stojí zády ke koši.

Existují varianty. Lobovaná přihrávka může jít vysoko přes dva nebo tři rozehrávače. Nebo se hází uličkou k hráči, který si načasuje skok tak, aby stihl míč nad obroučkou srazit do koše, dříve než sám doskočí. Současní hráči rádi uplatňují kreativní přihrávky za zády a přihrávky naslepo, aby zmátli rozehrávače, především pro rychlý brejk. Moderní fantazijní přihrávky dovedou Isiah Thomas, John Stockton a Magic Johnson.